Nové Strašecí (von) – Nové Strašecí na Rakovnicku bude od pátku do neděle premiérově hostit krajskou přehlídku studentského a mladého divadla. Nejúspěšnější účastníci přehlídky s názvem Prima setkání ve Strašecí budou mít šanci postoupit na národní přehlídky Prima sezona Náchod a Šrámkův Písek.
    „Přijede k nám přes sto účastníků,“ potvrdila Iva Dvořáková z organizačního týmu přehlídky. Podle ní jde převážně o středoškoláky a vysokoškoláky, jediným kritériem pro účastníky je totiž věk do 26 let. Jednotlivá představení se budou odehrávat v Kulturním domě Duo a prostorách Základní umělecké školy. „Blízkost kulturního domu a ZUŠ vytváří pro pořádání podobné přehlídky ideální podmínky. Loni jsme byli na podobné přehlídce v jihočeské Bechyni, takže se už moc těšíme, až divadla uvítáme pro změnu u nás,“ dodala Dvořáková.
    Na úvod přehlídky uvidí diváci představení Jak se chodí za holkama  v podání Divadelního souboru KOUKOL z Prahy. Kromě toho se tu představí i domácí Dramatický klub při Gymnáziu Jana Ámose Komenského s představením Tristan a Izolda, Divadelní soubor Herold z Prahy uvede hru bratří Čapků Ze života hmyzu a Záladní umělecká škola Kralupy nad Vltavou přiveze představení Léčba neklidem. Diváci budou mít možnost také vidět Studio uměleckého přednesu při DDM Přemyšlenská z Prahy. Soubor uměleckého přednesu při Gymnáziu Zikmunda Wintra Rakovník a Divadelní soubor Mrsťa Prsťa z Kouřimi. Přehlídku uzavře domácí Nostradivadlo s Divadelním románem. Jedině poslední představení je přitom určené pouze účastníkům přehlídky, ostatní jsou volně přístupná veřejnosti.
    „Důležitou součástí budou rozborové semináře soutěžních představení a tvůrčí dílny. Ty povedou odborníci na slovo vzatí: Rozhlasový a divadelní režisér Jaroslav Kodeš, herečka Ivana Pernicová a Luděk Richtr, kteří se také sami amatérským divadlem zabývají,“ dodala Iva Dvořáková.
    Vyhlášení výsledků plánují organizátoři na nedělní odpoledne. Nejlepší představení budou nominována na národní přehlídky Prima sezona v Náchodě a Šrámkův Písek.

   Po roce se u nás v divadle Pod Úrovní opět konala pražská přehlídka amatérských divadel POPAD 2004, kterou pořádala Amatérská divadelní asociace ve spolupráci s divadlem Pod Úrovní. Letos se v počtu přihlášených souborů poněkud zmenšila, ale i tak měla obrovský úspěch. Na letošní přehlídku bylo přihlášeno celkem deset souborů, které se vystřídaly během jednoho víkendu.
[…]
    Předposlední inscenace se nesla v duchu mladé generace. Představení kouřimského divadelního souboru Mrsťa Prsťa nám předvedlo dá se říci autorskou hru s názvem Panika. Panika? Panika! Velice humorné zpracování spolu s dokonalým hereckým přednesem, které podkreslovala perfektně vybraná hudba, navodila opravdu uvolňující a pohodovou atmosféru. Pod uměleckým vedením pana Drahovzala se ještě nestalo, že by tento soubor odehrál nekvalitní představení a je vidět, že soubor má opravdu velké předpoklady pro další neméně kvalitní tvorbu.
    Toto představení patřilo k těm, která byla oceněna a doporučena k předvedení své činnosti na významných národních přehlídkách. Pan Martin Drahovzal dokázal se svým souborem vybojovat třetí místo na přehlídce POPAD 2004 a získal druhé doporučení na národní přehlídku Poděbrady-Třebíč; dále byl doporučen na Náchodskou prima sezonu a do třetice všeho dobrého záskal doporučení na národní přehlídku venkovských divadel.

    Režisér Martin Drahovzal se nechal inspirovat francouzskými filmy 60. a 70. let, zejména však hrou Didiera Kaminky Jen žádnou paniku! Tu krátil účelnými škrty a personálně upravil pro potřeby a dispozice souboru velmi mladých lidí, v němž převažují dívky. Musel přitom rezignovat na věkové určení postav, nicméně vynahradil to dobrým typovým obsazením. Hra nastavuje v komediální nadsázce zrcadlo lidským slabostem, zejména pak podlehnutí svodům nezákonného bezpracného zisku a neschopnosti společnosti a jí vytvořeným pořádkovým aparátům takovému nezákonnému počínání čelit. Režisér vedl inscenaci v daném žánru, výhodně pracoval s vybranými situacemi odehrávajícími se při vyloupení banky, které vytváří pendant k snovým vizím v úvodu hry, a tím účinně rytmizuje představení. Režie respektovala možnosti hereckého kolektivu a v dobrém slova smyslu využila jeho předností. Inscenace byla zábavnou podívanou plnou humoru a svěží radosti ze hry. Martinu Drahovzalovi byla udělena cena za režii. Herecký kolektiv souboru působil velice disponovaně a vyrovnaně. Jen stěží lze jmenovat výkon, který by se nějakým způsobem vyčleňoval. V přehlídkovém představení byla zvlášť trefná Martina Dobiášová v roli Učitelky. Vzácná byla na tomto kolektivu především herecká souhra (čestné uznání).
   Vypadá to, jakoby nebylo na provedení Kouřimských stínů či pihy na kráse. Ale ano, bylo. Kromě některých drobných nedokonalostí technického rázu poněkud vázla úvodní scéna. Ústřední dvojice hry Lukáš Koťátko jako Sam a Petr Němec hrající roli Paula říkali vysoustružené repliky poněkud mimo situaci a ochuzovali sebe i diváky o humor, pramenící z komentování svých výroků („Já jsem vždycky chtěl bejt bankovním lupičem /…/ A moh jsme bejt fakt dobrej, kdyby to naši nezkazili tou mou vzornou výchovou.“) Svěžest čerstvého nastudování hry zatím překryla to, co považuji za chybu, a co by bylo dobré v další práci na inscenaci dopracovat. Týká se to té části hry, která se odehrává po přepadení banky po chvíli, kdy se všichni aktéři spojí a dohodnou se na dělení zisku. Inscenace zde opouští prostředek, který by mohl být zdrojem dalších smíchových reakcí a také pomůckou pro to, aby po odehraných reprisách nedošlo ke zmechanizování. Tímto prostředkem je důsledné hraní výchozí situace a napětí při přepadení banky. Herci až příliš brzy dají najevo, že to tu bude v pohodě, a neoprávněně předjímají, co přiese další děj. Netýká se to jen lupičů, ale všech na jevišti.

    Divadelní soubor Mrsťa Prsťa Kouřim uvedl bláznivou retrokomedii z let šedesátých Panika. Panika? Panika! aneb Jak vyloupit naši banku. Scénář inscenace se inspiruje slavnými francouzskými filmovými komediemi. Komická absurdita, kdy lupiči se rozdělí o svůj lup se svými rukojmími i s policií, je studentským kolektivem sehrána s chutí a spotřebným nadhledem, se schopnostmi vytvořit na jevišti humornou situaci. Ne vždy a všude se to však daří. Nekdy se mísí žánr mezi snahou o nápodobu iluze všedního dne a absurdní nadsázkou (viz první obraz), někdy vázne herecká souhra a vidíme jen výsledky jednání, někdy se přehnaným temperamentem herce rozbourá pointa. Tam, kde se situace řeší přes znak nebo metaforu, je představení zajímavé, ale kde se jen povídá a nejedná, tam vázne.
    Vcelku se však jedná o inscenaci, která zaujme jak hereckými výkony, žánrem, tak i výpovědí, která aktuálně postihuje mnohé nešvary naší doby (doporučení na 2. místě).