Divadelníci se učí hře s maskou
Na divadelním táboře v Kouřimi se opět sešli mladí herci z Mrsťa Prsťa a Zorničky

    Kouřim – Letní tábory mívají různou a často velmi svéráznou náplň. O tom mohou vyprávět mladí herci zdejšího studentskho souboru Mrsťa Prsťa, kteří tráví tyto dny se svými kolegy z maršovické Zorničky na divadelním táboře.
    „Jde už o osmý ročník, který opět pořádáme s herci z Malého divadla z Kolín a lektory z pražské DAMU,“ vysvětlil Bohumil Ježek, režisér souboru Zornice z Maršovic na Benešovsku, na jehož domácí scéně se desetidenní divadelní soustředění koná.
    „Přijal jsem nabídku přispět svými hereckými i teoretickými schopnostmi velice rád. S takovouhle partou, která se tu každý rok schází, se skvěle pracuje,“ komentoval účast Martin Kavan, znamý i z televizních Rodinným pout,
    Tucet amatérských adeptů herectví, z nichž většina na divadelní tábor dojíždí pravidelně už několik let, se tentokrát potýká s ovládnutím techniky práce s maskou.
    „Je to pro nás úplně něco nového a neyvyklého. Hraní s maskou nás nutí zapomenout už naučené způsoby herectví a naučit se vyjadřovat především pohybem těla. Navíc se je tu učíme i vyrábět, což je pro nás i zajímavá zkušenost výtvarná, přestože je to někdy pěkná dřina,“ poznamenává s úsměvem Radka Pšeničková.
    Obrázek, jak vypadá takový tábor, si může udělat každý sám. Na trávníku před maršovickou školou, kde všichni bydlí a stravují se, dosychají zatím bílé rozměrné masky s démonickými výrazy. V pracovní třídě zase čekají sádrové odlitky obličejů na chvíli, kdy na nich začnou vznikat takzvané poloviční masky, tolik oblíbené v renesančním divadle. Mladí herci zatím s  jinými, již hotovými, zkoušejí v jedné ze tříd improvizační etudy a zjišťují, že není jednoduché se pohybovat prostorem s bezvýrazným, nehybným obličejem.
    „To, že se nemohou spolehnout na mimiku, je nutí víc se soustředit na pohyb rukou a vůbec celou řeč těla,“ dodává lektorka Iva Uhlíková, která právě předávané zkušenosti práce s maskou přivezla ze studií na universitě v norském Oslu.
    Protože je přeci jen léto, nemohou mladí divadelníci vynechat ani možnost svlažit se v místním rybníce nebo se odreagovat pohybovými a společenskými hrami v areálu školy.
    „Dělat divadlo od rána do večera je opravdu vysilující, a přestože je to jejich velký koníček, energie by jim nevydržela donekonečna,“ dodává Ježek.
    A tak se v podvěčer ozývá od školy i zvuk kytar a zpěv nebo nefalšované sportovní fandění. Do konce tábora navíc prý nebude chybět ani netradiční stezka odvahy a výlet.
    „Hlavní náplní je ale přeci jen divadlo, takže zbývající dny věnujeme intenziní přípravě závěrečného představení, které se bude konat poslední večer a to i pro vřejnost,“ poznamenala Iva Uhlíková.
    Z dětí, které sem postupně začali kdysi jezdit, se stali mladí herci, kteří dokazují svůj um na řadě sólových i společných projektů,“ dodává. Nejbližší příležitost předvést právě nabyté zkušenostu budou mít mladí herci po táboře na Plaňanském zvonění na konci srpna. „Budeme hrát část našeho zdejšího představení a také večerní ohňovou legendu Faust,“ libovala Uhlíková.
    „Každý rok se na divadelní tábor těšíme, a tak doufáme, že nám tento neuteče tak rychle jako ty předtím,“ uzavírá komentář lektorka.

Martin Drahovzal, MF Dnes, 23. července 2004, s. C/4.


 

Maskaráda přinesla všem hercům nové zkušenosti
Herci studentského souboru Mrsťa Prsťa absolvovali desetidenní soustředění, odkud si přivezli praktické znalosti výroby a práce s divadelní maskou.

    Kouřim – Unavené, ale spokojené úsměvy zdobily tváře sedmi mladých herců, kteří tvořili polovinu osazenstva divadelního tábora Maskaráda 2004, který již po osmé uspořádali členové Malého divadla Kolína  souboru Zornice z Maršovic na Benešovsku. Práve na zdejší scéně a v areálu školy, kde bydleli, se studenti učili vytvářet i používat divadelní masku.
    „Bylo to pro nás tentokrát dost náročné, přestože sem na tábory jezdíme pravidelně a jsme zvyklí na náročnou mnohahodinovou divadelní práci. Protože jsme to dělali poprvé, trvala nám výroba jedné kvalitní divadelní masky třeba celý den. A pak nás čekalo její použití na scéně, což, jak jsme teprve tady zjistili, se od běžného herectví dost liší, a je to pěkná dřina,“ poznamenala Radka Pšeničková z Mrsti Prsti.
    „Hraní s maskou je náročné především proto, že herec nemůže používat obličej a musí se soustřeit na pohyb celého těla, kterým má vyjádřit vše, co by jinak řekl třeba jen slovy. Používali jsme tu totiž především velké výrazové masky, které jsou němé. Ve druhé fázi soustředění jsme se už sice dostali ke slovu, protože jsme se zabývali maskami renesanční commedie dell´arte, ale tady zase přišel na řadu stylizovaný herecký projev, neboť commedie byla především pouličním divadlem,“ vysvětlila Iva Uhlíková, studenstka pražské DAMU a zároveň jedna z lektorek.
    Ale protože nejen divadlem je živ mladý herec o prázdninách, byl podle organizátorů dostatečný prostor i na řadu pohybových a společenských her, nebo třeba jen na „obyčejné“ koupání v místním rybníce.
    „Těšili jsme se na oblíbenou noční stezku, která není jako na jiných táborech o strachu, ale o prožitku něčeho neopakovatelného. A nebyli jsme zklamáni ani tentokrát. Noční škola skrývající ve svíčkami ozářených zákoutích neživé postavy v maskách měla úžasné kouzlo,“ dodala Eva Hovorková, další z amatérských hereček.
    Závěr tábora patřil společnému divadelnímu představení všech účastníků, které sehráli před vyprodaným maršovickým sálem. „Bylo to opravdu originální a zajímavé. Je vidět, že se naše děti zase posunuly někam dál,“ řekla po představení Hana Borová, která se s rodinou přijela podívat až z Kouřimi.
    Mrsťa Prsťa i studenti z maršovické Zorničky, kteří společně deset dní nabírali zkušenosti s maskou, pak představí část svého vystoupení zaměřenou na commedii dell´arte ještě do konce prázdnin, a to 28. srpna na Plaňanském zvonění.

[…], Kolínsko,  3. 8. 2004.

Prima setkání ve Strašecí 2005